Nový design blogu.
Fabula Ficta znova ožíva. Všetky informácie zistíte TU.



Zemřel s úsměvem

4. září 2014 v 8:00 | Shis |  [S] Jednorázovky
On byl jediný, kdo věděl.

"Co ti to provedli?" zanaříkala nahlas v slzách, které se jí ronily po tvářích a stékaly na jeho krvavý obličej. Nikdo nepředpokládal, že to vůbec někdy bude možné. Rozlehlá louka nezaznamenávala jediný pohyb. Žádná známka života, pouze skučící vítr, který nahýbal vysokou zelenou trávu do jednoho směru. Byli uprostřed travnatého místa, které bylo lemováno stovky stromů. Našla ho tam ležet a na první pohled se zdálo, že je mrtvý. Nyní klečela u jeho těla, které mělo po těle trhliny a oblečení odkrývalo na místech jeho raněnou kůži. Pár ran bylo vážně hlubokých. Nevěděla, jak dlouho tam leží. Jenže nyní se mu dívala do modrých očí, které postupně ztrácely život. Držel ji z posledních sil za ruku, polovinu těla měl položenou na jejím klíně. Nezmohl se na jediné slovo, doslova otupěl. Jen pootevíral rty, ze kterých místo slov vyšlo dlouhé oddechnutí.


Do raněných klíčních kostí mu kapalo pár jejích slz. Více než rány na těle ho bolelo to, jak pláče. Kvůli němu, kvůli jeho nekontrolovatelné výbušnosti. S chvěním pozvedl volnou ruku k jejímu čelu. Odhrnul jí opatrně pramínek vlasů z pohledu. Bránily mu totiž v tom, aby jí koukal zpříma do očí a užíval si posledních chvílí svého života. Jakmile sjel po její kůži, nechal za prsty jemnou rudou čáru ještě z čerstvé krve na polštářcích. "Uteč," pošeptal ze rtů skoro neslyšně. Vítr mu čechral hnědé vlasy do několika různých směrů. Šrám na obličeji, který se táhl od čela přes nos až po bradu, krvácel po jeho lících. Mnul její ruku ve své. "Jasone," vyslovila jeho jméno a sklonila se mu k hrudi. Položila si ucho na jeho břicho a počítala každý jeho úder srdce. Bála se, že každou chvíli může být poslední. Nebyla z toho cesta ven. Neměla sílu ho odtáhnout pryč a poslední bylinky zahlédla v lese, který byl několik set metrů odtud. Než by tam došla, našla potřebné věci a vrátila se, už by se mrtvý pouze nezdál. Nezbývalo nic, než se s tím smířit. Nemůže s tím nic udělat a nechtěla ho opustit. I kdyby chtěla, určitě by ji v tom zadržel, na to ho znala už dost dlouho.
"Tio?" zeptal se na její jméno, až se málem zadusil. Počkal, než k němu zvedne zrak a on si jí bude moci prohlédnout. Pamatoval si na dny, kdy ji viděl poprvé. Byla ještě malý prcek, který si hrál s motýly, a nosila sponky ve vlasech. Nyní je nemohla vystát. Naučil ji v těch dnech lézt po stromech a ukazoval ji každou skulinu, kde si může poschovávat věci. Vyznal se v lese jako málokdo. "Postarej se, prosím tě, o brášku," požádal ji. Trhalo mu srdce jí o to žádat. Nikdy se jí snad nedoprošoval. Oči Tiy se zalily malými hrášky slané vody ještě více. Párkrát přikývla a zase ho objala kolem hrudě, nyní lehce silněji, než chtěla. Musel se zasmát a přiložil jí ruce na paže. "Chceš se mě zbavit celkem rychle," zasmál se potichu.
"Bereš to celkem optimisticky," poznamenala s hlavou opřenou v blízkosti jeho srdce. Jednou rukou zakrývala ošklivou ránu od kudly na straně Jasonova boku.
"Raději umřu s úsměvem ve tváři, než se poslední chvíle trápit nad svým životem." V jeho očích se objevila kraťounká jiskřička naděje. Rád vymýšlel básně a jiné citáty. A on by jí nejraději převyprávěl vše, co pro něj znamená. Jak by se nedokázal nad svým životem trápit, protože potkal právě ji. Nemohl by si stěžovat na svůj život, který ona dělala krásnější ve všech směrech. I když mezi nimi nebylo žádné romantické pouto, vždy ji miloval. Nemohl jí to říct. Jen by se více rozrušila a nedokázala by se přes to dost dlouho přenést. Proto měl ve tváři pouhý úsměv.
Poslouchala nadále tep jeho srdce, který se stále zpomaloval a zpomaloval. Popotahovala a nechala slzám volný průběh. Mohly si dělat, co chtěly. Vždyť právě ztrácí svého jediného, pravého přítele. "Nemůžeš mě tady nechat samotnou, Jasone. To od tebe není fér," šeptala mu vyčítavě do hrudi. Samozřejmě, že to nemyslela zle. Pohladil Tiu ve vlasech a přes ten všelijaký odpor, i jeho oči začaly pálit a po tváři mu sjela slza. Byl to první den, co ho viděla brečet. Byl ta silná osobnost, která je laskavá ke všem ostatním. Sympatický každému, kdo ho potká. Problémy řešil s klidem, bez jakýchkoliv manévrů.
"Nebylo by účinnější zavřít oči bez slz?" optala se tichým hlasem a palcem mu otřela slzu z tváře. Koukl se na ni a zavrtěl hlavou. "To mi pouze slzí oči," zalhal a cukly mu koutky. Byla první člověk, který ho brečet kdy viděl. Jenže tato slaná kapička vody nebyla roněna ze smutku. Ale z radosti. Jenže to se nikdo nedozví. Stejně, jako to, že ji miloval. Nikdo to nebude vědět.
"Měla bys jít, Tai," zašeptal její přezdívku. Věděl, že bude odporovat. Ihned začala kroutit hlavou a její první reakce byla ta, že se na něj dívala, jako kdyby se doopravdy zbláznil. Jak to po ní mohl chtít?
"Ne, nikam nejdu," řekla rozhodně.
Usmál se nad její svéhlavostí. Malinko se k ní nahnul, aby to slyšela pouze ona, i přestože v okolí nebyl nikdo, kdo by jej slyšel. Chtěl, aby si to zapamatovala do konce svého života. Až zemře ve spánku v krásném starém věku a kolem ní budou hopsat vnoučata. Třeba si na něj někdy vzpomene a bude jim vyprávět historky.
"Děkuji," šeptl jí do ucha. "A pamatuj si, že…," chvilku se odmlčel. "Že jsem nežil díky tobě nadarmo."
Stála jako socha. Skoro se v ní i proměnila. Kdy od něj naposledy slyšela poděkování? A slyšela ho vůbec někdy? Nemyslela takové prosté 'Díky', když někomu vyhovíte v práci. Nyní to totiž pověděl od srdce a smrtelně vážně. Zrovna v téhle situaci to byl paradox. Přidržovala mu hlavu u svého ucha, aby jí to mohl pošeptat. A nyní to ustalo. Ty věty byly poslední, kdy od něj kdo slyšel. Při dalším pohledu na jeho tvář byly jeho oči zavřené. Vlasy mu trčely do stran a v jeho tváři…V jeho tváři byl prostý upřímný úsměv.
Zemřel s úsměvem, jak vždycky snil.

Povídka byla psaná kdysi v roce 2013.
Všechny postavy a místa vymyšlené Shis.
Inspirováno Hunger Games.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gaz Gaz | Web | 28. září 2014 v 18:30 | Reagovat

Ahoj, poslaly jsme ti na mail nahled designu. Napis nam, jestli mas zajem.

2 miselka miselka | Web | 22. října 2014 v 17:29 | Reagovat

Vydarena jednorazovka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama